Až po uši utopeni v politické korektnosti opomíjíme jeden podstatný
fakt. Zatímco se intenzivně věnujeme ochraně práv ras, minorit a etnik, zapomínáme,
že jejich vzájemné vztahy se utvářely po staletí. Není proto zvlášť překvapivé,
že určité stereotypy přetrvávají.
Místem, kde mi to zase jednou došlo se stala Dubai. Opustili
jsme zablácenou březnovou Prahu, abychom strávili několik klidných dní hraním
golfu v teple.
Je nádherných 26 °C a
my čtyři, příjemně unaveni po odehraných 18ti jamkách, sedíme na sluncem zalité
venkovní terase klubové restaurace a popíjíme skvěle vychlazené pivo. Golfový
klub je naštěstí stále ještě jednou z mála místních oáz, kde si tady nějaký alkohol vůbec můžete objednat.
Po chvilce se k našemu stolu přiblížil pákistánský
číšník a pro svůj tázavý pohled si z naší skupinky logicky vybral mě. Nejspíš
jsem mu připomínal někoho z rodné vesnice, jak se mi v těchto krajích (zřejmě díky mé vizáži kolumbijského "narco trafficante") stává celkem běžně.
Svou vytříbenou středoevropskou angličtinou jsem jej tedy požádal
o menu. Chlapík nevzrušeně pokývl a stejně pomalým tempem se vydal zpět k baru.
Stačil udělat snad dva kroky, když se od našeho stolu hromovým hlasem ozvalo:
„„Bring me salmon!“.
V tom momentu tenká skořápka politické korektnosti praskla.
Číšníkovi poklesla ramena, nahrbil se, adresoval nám rychlý, ustrašený pohled a
zmizel. Otočil jsem se na vedle mne sedícího spoluhráče, který ještě dokončoval ladný pohyb zápěstím, jímž svůj požadavek pro lepší efekt doprovázel.
„Hele, Martine, upřímně řečeno, zrovna dvakrát slušně jsi tu
žádost neformuloval“, oslovil jsem spoluhráče. Ten na mě vytřeštil oči a zeptal se: „Vážně?
Já teda moc anglicky neumím, ale vím, že tohle v zahraničí vždycky funguje.“
Pustil jsem se tedy do obsáhlého výkladu pravidel slušně formulované
věty v anglickém jazyce a naši zbylí dva spolustolovníci do smíchu. Doplnil
jsem přednášku krátkou úvahu na téma, proč jsou způsoby jednání bílého sahiba v koloniální Indii odporným
reliktem minulosti. Vítězství politické korektnosti a multikulti nemohlo být
dokonalejší. Kdyby se ovšem v tom okamžiku neobjevil číšník a s úklonou nepostavil
před Martina krásný filet z grilovaného lososa.
Martin se dal spokojeně do jídla a my zbylí jsme - samozřejmě
s maximální slušností - opět požádali o jídelní lístek. A s pocitem rostoucího hladu jsem pochopil, že pokud bude znovu nutné volit mezi politickou korektností a jídlem, měl bych si příště vybrat spíš to druhé.
