ZA JAK DLOUHO ODHALÍ TERMOGRAFIE SKRYTÉ CHYBY DOMU?

Samotné měření probíhá skutečně rychle a výsledky vidíte okamžitě. Zkoumání celého objektu trvá zhruba 30 až 60 minut. A je v zásadě levné: cena se pohybuje kolem 2000 Kč.

Termografie odhaluje chyby, ale i nekvalitní práci

Havarijní situace: včasnou detekcí poruch můžeme preventivně předcházet budoucím havarijním situacím. Následné odstraňování jejich následků bývá podstatně dražší.

Úniky tepla: Vedle toho je termografické měření i velmi schopným pomocníkem v oblasti energetických úspor, protože odhalí úniky tepla skulinami nebo spoji mezi různými materiály.

Kvalita práce: Pokud třeba stavební firma použila kvalitní zdicí materiál, ale nekvalitní maltu, s velkou pravděpodobností zde bude docházet k tepelným mostům nebo únikům tepla. Ačkoli poměr objemu malty ke zdivu činí pouhých 5 %, při aktuálních cenách energií může únik tepla v delším časovém období znamenat ztrátu v řádech desítek tisíc korun.

Další kritická místa: Bývají to překlady, věnce, základové pasy a obecně místa styku a spoje materiálů s rozdílnou tepelnou vodivostí.

Nejrizikovější místa domu: To jsou výplně, tedy okna a dveře.

Chladné ráno je pro měření výhodou

Princip termografického měření: Vychází z rozdílných teplot exteriéru a interiéru, takže pro dosažení co nejlepších výsledků je nutné využít chladného ranního počasí, dříve než slunce stihne fasádu domu ohřát.

První měření-novostavba: Mladá rodina si postavila novostavbu, jejich rodiče bydlí několik ulic vedle ve starším domku. A rozdíly jsme skutečně poznali na první pohled. Měření právě dokončené novostavby bylo hotové za několik minut. Z hlediska tepelné bilance, zateplení a osazení otvorů včetně použitých oken je novostavba prakticky bez výhrad.

Druhé měření-starší dům: Na starším rodinném domě rodičů jsme naopak z první fotografie poznali určité nedokonalosti v zateplování provedeném před několika lety. Jednalo se zejména o spoje a ukotvení polystyrenových desek, které na některých místech chybělo. Vedle toho v určitých místech styku rozdílných materiálů dochází ke vzniku tepelných mostů. Podstatně horší tepelnou bilanci mají i okna staršího rodinného domu.

Největší rozdíl v obou domech: Dělí je od sebe několik desítek let, tzn. i použité materiály. Plastová okna – ať hovoříme o klasických, přes chytrá okna nové generace nebo o nízkoenergetických a pasivních oknech – mají samozřejmě výrazně kvalitnější parametry než předchozí generace dřevěných oken. Technologickým vývojem prošly i zateplovací systémy, způsoby jejich ukotvení nebo oblast stavební chemie.

Závěry a doporučení

Změřte si svůj dům: S ohledem na cenu měření, která se pohybuje přibližně kolem 2 tisíc korun, se termografická kontrola rozhodně vyplatí.

Co zjistíte: Během krátké doby buď víte, že je vše v nejlepším pořádku, nebo máte možnost případné poruchy napravit dříve, než se jejich působení projeví naplno.

Zateplete fasádu, střechu i sklep: Zamezíte plýtvání energiemi. Nedá se totiž očekávat, že by ceny energií dlouhodobě klesaly, realitou je spíše opačný trend.

Zásadní pozor na výplně otvorů: Na oknech a dveřích se zkrátka šetřit nemá. Právě jimi dovede utíkat v zimě podstatná část tepla.

Text a foto © Tomáš Fošenbauer

Publikováno v Lišce 1/2014 a na TadyJeMoje.cz

Vzpomínky na budoucnost sociálních sítí už ukázal Google

Dočetl jsem dnes článek od Jonathana Crossfielda The Future of Social Media Content Strategy is Really Déjà Vu na Content Marketing Institute. Jednak byl sám o sobě zajímavý, hlavně si ale myslím, že Jonathan má pravdu ve dvou věcech:

Co je zadarmo dnes, nemusí být zadarmo zítra

Google nikomu z nás nepatří. Zatím nás nechává se svým vyhledávačem pracovat, aniž by po nás chtěl nájem. Ale nebude to tak navždy. Úplně stejně to nakonec dopadne i se sociálními sítěmi. To znamená, že jednoho dne bude konec vrstvení bezcenného obsahu, jen aby stránka obsahovala víc klíčových slov. Každý si pak rozmyslí, co za obsah se mu skutečně vyplatí publikovat z hlediska návratnosti své investice.

Konec SEO triků, rozhodne kvalita obsahu

Marketingová fóra pravidelně zatracují Google po uvedení každé změny vyhledávacího algoritmu. Což se nelze divit, hodně jejich práce tím přijde vniveč. Může se možná i zdát, že Google ani nechce, aby podniky byly v organickém vyhledávání úspěšné. Chce všechny donutit používat AdWords. Nebo možná Google prostě nemá rád marketing.

Když se na to ale podívám jako přesvědčený zastánce content marketingu, těžko se na Google mohu zlobit. Tím jak Panda, Penguin, Caffeine a další updaty vyhledávacího algoritmu přicházely, inteligentní firmy vzdali snahu porazit Google různými SEO triky a místo toho se zaměřily na produkci kvalitního obsahu pro své potenciální zákazníky. Kvalita totiž nakonec vždycky vyhraje. 

Ruth, Terry a měsíční prach

Minulý týden jsem měl to potěšení se zase jednou setkat s mým vzdáleným příbuzným Terrym a jeho ženou Ruth z Texasu. Zase jednou znamená, že naposledy jsme se viděli v roce 1978, když mi bylo 11 let. Ale vzpomínám si na to velmi dobře i dnes. Zas tak moc Američanů sem v té době nejezdilo a tak si myslím, že Ruth a Terry byli nejspíš první, které jsem kdy potkal. Moc rád jsem se s nimi setkal a strávili jsme velmi příjemné odpoledne v restauraci Olympia, společně s bratrancem Petrem (muž s vizáží hlavního hrdiny pořadu „FKÚ pátrá“ vpravo). Pokud se nepletu, je Terrymu právě 77 a Ruth i on vypadají stále skvěle.

Dost mě proto v té souvislosti pobavil článek, který jsem dnes našel na Geek.com: http://www.geek.com/geek-cetera/apollo-11-moon-dust-auction-stopped-by-nasa-1395679/ .

V krátkosti se jedná o tohle: jeden aukční dům v St. Louis, Regency-Superior, měl nedávno v plánu nabídnout něco z nikoli tohoto světa. Jistá žena se rozhodla v aukci prodat několik zrnek měsíčního prachu, který se vrátil na Zemi s Apollem 11, první mise na Měsíc s lidskou posádkou. Žena jej zdědila jej po svém zesnulém manželovi. S transakcí byl ale jeden problém: byla nezákonná a federální státní zástupce kontaktoval aukční dům s tím, aby se materiál vrátil do NASA. Měsíční materiál si nacházel cestu k Zemi různými cestami. Některý dopadl na zem v podobě meteoritů, které lze naprosto legální vlastnit a prodávat. Pokud ale lunární kameny a prach získala NASA prostřednictvím svých misí programu Apollo, je považován za národní kulturní bohatství a jejich prodej může znamenat dostat se do právních problémů. Jak se tedy měsíční prach z vlastnictví NASA dostal do rukou té ženy a jejího zesnulého manžela? Vypadá to, původ prachu lze vysledovat zpět k prvnímu ne-astronautovi, který se měsíčního materiálu dotýkal holýma rukama.

Terry pracoval v NASA na pozici kde byl zodpovědný za zpracování filmů z misí. Fotoaparát z Apolla 11 někdo upustil na povrch Měsíce a do filmové kazety se dostala trocha prachu, který vypadl potom, co Terry kazetu otevřel. Napadlo ho použít průhlednou lepicí pásku a měsíční prach z filmu před jeho vyvoláním odstranit. Na památku historické mise Terry také dostal od astronautů z Apolla 11 (Neil Armstrong, Buzz Aldrin a Michael Collins) podepsaný plakát, který později polepil průhlednou páskou se zrny měsíčního materiálu. 

Terry později prodal plakát na aukci v roce 2001 za 25.000 amerických dolarů. Pásku, která byla na plakátu, předtím odstranil a rozdělil na 3/8 palce dlouhé kusy (to je asi 0,95 cm), které byly později jednotlivě prodány v aukci za zhruba 6.000 dolarů. Jediným problémem zůstává, že Terry nebyl oprávněn si lepicí pásku z NASA odnést, i když, jak sám říká, nikdo jej o ni nikdy nežádal.

To mě uchvátilo, úžasný příběh. Jestli je to celé pravda se ještě Terryho musím příležitostně zeptat,  ale je vážně šikovný. Tohle by mě, kdybych stál ve fotokomoře NASA s kazetou v ruce, nejspíš nenapadlo...

V roce 2013 jsme v Lišce poprvé použili "web button".  Po prvním vydání, kdy jsme použili zkracovač adres BitLy se novinka ujala a button je v Lišce dodnes, pouze používáme vlastní adresy ve tvaru například www.cmss.cz/Liska1. Všiml si toho a analyzoval magazín o SEO a marketingu Portiscio:

Ovlivňuje papírový časopis návštěvnost webu? Vím, jak to zjistit.

28. 05. 2013 publikoval Zdeněk Hejl 13 komentářů 
Kategorie: Webová analytika 

Dneska mi do schránky dorazil časopis Liška, což je papírový magazín Českomoravské stavební spořitelny. Časopis jsem jenom rychle proletěl, protože spousta uvedených informací se mě vůbec netýká nebo mě nezaujala.

Upoutal mě ale jeden prvek, který je v časopisu použit. Jedná se o tzv. „web button“. 

U některých článků je uveden tento prvek s uvedenou URL adresou, na které lze nalézt více informací, které se k danému článku vztahují.

Výhody zkracovače URL adres Bit.ly

ČMSS chytře v časopise nevyužívá klasické adresy ve tvaru https://www.cmss.cz/#!/zajisteni.html, ale využívá zkracovače Bit.ly, který zajistí, že URL adresa https://www.cmss.cz/#!/zajisteni.html bude dostupná pomocí kratší verzehttp://bit.ly/Z9FFpj.

Využití zkracovače Bit.ly má dvě zásadní výhody.

1. URL adresy zaberou  v časopise vizuálně méně místa a lze jim dát jednotnou grafickou podobu, která bude konzistentní napříč celým časopisem.
2. Je možné snadno monitorovat návštěvnost, která vznikla díky čtení časopisu.

Pokud by totiž byla v časopise uvedená klasická URL adresa, tak by při vyhodnocování návštěvnosti webu ČMSS nebylo možné odlišit návštěvníka, který by takovou adresu zadal do prohlížeče po přečtení časopisu a návštěvníka, který by zadal URL adresu do prohlížeče, aniž by časopis četl. Díky využití zkracovače URL adresy, který vytvoří adresu, která se používá pouze v konkrétním časopise, je možné již vyhodnocovat zájem čtenářů o konkrétní informace.

K těmto informacím však nemají přístup pouze pracovníci ČMSS, může se na ně podívat kdokoli. Stačí si zadat do prohlížeče URL adresu zkrácenou pomocí služby Bit.ly a na konec URL adresy přidat +, tj. například http://bit.ly/Z9FFpj+. Získáte pak přístup ke statistikám využívání odkazu.

Nevýhody zkracovače URL adres Bit.ly

Ačkoliv to vypadá, že využívání zkracovače Bit.ly je skvělým řešením pro monitoring návštěvnosti generované čtenáři papírového časopisu, je zde jedno velké a jedno menší ALE.

Tím větším problémem je, že zkracovač Bit.ly je citlivý na velikost písmen v URL adrese. Tj. URL adresy http://bit.ly/Z9FFpj a http://bit.ly/z9FFpj směřují úplně někam jinam – můžete vyzkoušet sami.

Tím menším problémem je, že jsou v časopise prezentované URL adresy, které na první pohled nepatří pod doménu www.cmss.cz. Čtenáři si tak nejsou jistí, co se jim objeví, pokud danou adresu zadají do prohlížeče. Může to snižovat jejich důvěru.

A jak z toho ven

Ideálním řešením je vytvoření vlastního zkracovače přímo na webu ČMSS, který nebude závislý na velikosti písmen. Tím se eliminují oba zmíněné problémy. 

Uživatele bude poté možné směrovat například na URL adresu typu www.cmss.cz/abcde.

S Ebolou na Bulovce

Už na Ruzyni jsem se v neděli po příletu z Burkiny Faso tak nějak necítil ve své kůži. Nevěnoval jsem tomu mnoho pozornosti, nějakou tu malárii už jsem přece jen prodělal. Doma jsem si vzal acylpyrin, dal si tři piva a šel spát. Druhý den taky nic moc, ale překonal jsem se a šel do práce. Dělám na magistrátu v oddělení výdeje řidičských průkazů. Je to sice náročná práce, ale baví mě prostě dělat s lidmi.

Když mi ale ani ve středu nebylo nijak skvěle, usoudil jsem, že je čas navštívit svého lékaře. Probrali jsme s doktorem můj aktuální stav, a když jsem mu řekl o své tradiční dvouměsíční dovolené v Africe, poslal mě pro jistotu na infekční oddělení na Bulovku. V čekárně posedávala asi dvacítka lidí, podle oblečení nejspíš cizinci. Česky zde mluvila zřejmě jen sestra, která občas rychle proběhla z jedněch
dveří do druhých. Posadil jsem se tedy na poslední volné místo a čekal.

Zhruba po hodině jsem si udělal selfie. Trochu mě vyděsilo, že se mi spustila krev z nosu, to se mi stává výjimečně. Chytil jsem sestru právě probíhající kolem za ruku a dožadoval se vyšetření. Vytrhla se mi a s hartusením zase odběhla. Ale už za necelých 45 minut jsem konečně přišel na řadu. Poměrně pohledná paní doktorka mě nejdříve požádala o kartu VZP a dlouze něco zkoumala v počítači. Tyhle rituály dobře znám ze své práce – zkontrolovat email, jaké bude počasí, horoskop, co nového v politice. Pak jsme krátce probrali co mi je a paní doktorka mě poslala na výtěr a odběr krve. Ušklíbl jsem se, s odběrem tedy opravdu problém nebude, krvácím dost. Odběry se dělají ráno v 9, kouknu na hodinky, hm, zrovna je 13:50. Nevadí, zastavím se zítra. Požádal jsem tedy jen o kousek gázy, abych zastavil krvácení z nosu a z uší a rozloučil se.

Druhý den jsem odevzdal vzorky a podepsal prohlášení, že pokud jsem infekční a někoho nakazím, můžu za to já. Dostal jsem recept na nějaké prášky, které jsem si vyzvedl v lékárně na vrátnici a odešel domů. Za týden si mám zavolat pro výsledky. Na závěr mi podala mnohokrát okopírovaný, téměř nečitelný text o vhodné dietě. Ta nikdy neuškodí, navíc, stejně už několik dní nemám chuť k jídlu.

Do práce dnes také nepůjdu. Předchozí dva dny jsme na magistrátu měli snad 200 lidí a to tak, aby si teď někdo stěžoval, že ode mne něco chytnul. Teď, když jsem podepsal to prohlášení nebo co to bylo. To zrovna, v pracovním právu se celkem vyznám, zůstanu doma. Navíc mi chvilkami začíná téct krev z nehtů, ještě bych zakrvácel žádosti o řidičáky.

Ani v pátek jsem se ale neprobudil v nejlepší formě. Povlečení celé od krve. Vyrazil jsem tedy znovu na Bulovku. Ještě, že to mám jen tři stanice metrem a kousek tramvají. Doktorka tentokrát už nebyla tak přátelská a vynadala mi, proč chodím mezi lidi, když můžu být bacilonosič. Posadil jsem se tedy znovu na lavičku v čekárně, abych počkal na výsledky testů a omdlel.

ČTK: Hlavní hygienik ČR ve večerním vystoupení konstatoval, že epidemii eboly jsme zvládli výborně. Nepřepokládá se, že by k dosavadním 487 obětem měly přibýt další.

Ginger a Fred

Ginger Rogers a Fred Astaire jsou pravděpodobně nejslavnější taneční duo historie. Z deseti muzikálů, které spolu natočili, sice žádný nikdy nominován na Oscary nebyl, samotný děj filmů není jejich nejsilnější doména. Přesto jejich taneční čísla, plná pohybové estetiky, lidé s úžasem sledují dodnes. Ačkoli vznikla už za doby Velké hospodářské krize v třicátých letech minulého století.

Když se zastavíte před Tančícím domem, zkuste na chvilku nevnímat rušné okolí a soustřeďte se jen na architekturu. Skutečně si můžete představit taneční pár, zachycený v prachovém okamžiku. Druhý podobný objekt v Praze nenajdete. Vejděte dovnitř a nechte se vyvézt do sedmého patra. Nechte se usadit ke stolku. Přivřete oči a představte si, jak na slavnou, pomalou píseň „Smoke gets in your eyes“ tancuje Ginger s Fredem v restauraci a za zády mají siluetu Pražského hradu. Dojem kazí jedině skutečnost, že restaurace je nekuřácká a v očích budete mít nanejvýš zapadající slunce.

Jsou totiž věci, které fungují samostatně a pak jsou ty, které prostě musí být spojeny. Pokud by jednotlivé části Tančícího domu byly odděleny, nebyla by to asi to špatná architektura, ale prostě už by to nebyl Tančící dům. Podobně, jako když se Ginger s Fredem vydali každý na svou sólovou dráhu, dosáhli velkých úspěchů, ale pro mnoho jejich fanoušku už to přeci jen nebylo tak magické, jako jejich společné filmy. Stejně nerozlučně patří k Tančícímu domu i restaurace Ginger & Fred v jeho nejvyšším patře.

Jsme v restauraci, takže je na místě otázka, co vlastně Ginger s Fredem rádi jedli? Ta otázka má sama o sobě dva úhly pohledu. Ginger byla krásná štíhlá žena, takže s jídlem to zřejmě nepřeháněla. Ale podívejme se na typické recepty z doby Velké deprese. Dalo by se podle názvů jídel pojmenovat i Doba koláčů: Depression Spice Cake, Depression Fudge Cake, Depression Cake … a tak dále. Zajímavý na tom je fakt, že koláče byly většinou připravovány bez vajec. Ta prostě buď nebyla k sehnání vůbec, nebo byla příliš drahá. Možná to s  dietou Ginger ani tak těžké neměla.

Ze snění vás jemně vyruší decentní obsluha. Otevíráte oči, Ginger s Fredem mizí, díváte se na Pražský hrad. A čeká vás výborná večeře, během které si nemusíte dělat obavy, zda jsou k dostání vajíčka. Menu v  restauraci Ginger & Fred totiž stylově vychází z francouzské kuchyně. V menu proto naleznete čerstvé ryby, mořské plody a kvalitní maso od českých farmářů. Klademe velký důraz na čerstvost a kvalitu surovin, z kterých jsou pokrmy připravovány. Specialitou jsou pak zejména kvalitní české telecí a vepřové z bio farmy Medito a kachny Barbarie od pana Kuchaře z Pískové Lhoty.

Ginger a Fred je příběh o tom, jak fascinující dokáže být spojení. A to je i případ stejnojmenné restaurace pod střechou Tančícího domu. Nikde jinde totiž tak úžasné splynutí výborného jídla a výhledu na Prahu nezažijete: http://www.ginger-fred-restaurant.cz/en/