Liga mistrů

Vagon metra se poměrně rychle zaplňoval, jako každé pondělní ráno. Matějka měl ovšem štěstí, nastupoval na konečné a tam bylo míst k sezení ještě dost.  Z kapsy vytáhl noviny, očima přelétl hlavní zprávy a otočil na poslední stranu. Byl zvědavý, jak to včera dopadlo. Vsadil si na výsledek a peníze by se mu teď před létem opravdu hodily.

Evropská soutěž ho bude zajímat až ve středu, šlo hlavně o včerejší domácí výsledky. Konečně našel titulek „Týn potvrdil roli favorita“. Začínalo to dobře, tady se nespletl. Vyšehrad prakticky neměl šanci.

Monsignore Novotný, který do Týna přestoupil v průběhu zimní přestávky byl  v opravdu vynikající formě. V diskusích na internetu se před časem hodně spekulovalo o přestupní částce, kterou obě strany odmítly zveřejnit. Ale s jistotou se jednalo o rekordní sumu. Nakonec, proč ne. Novotný se jim očividně vyplatil. Má tempo, tah na bránu, dokáže strhnout diváky, prostě opravdová hvězda, na kterou chodit prostě patří k dobrému tónu pražské střední třídy.

Metro začalo brzdit a Matějka zvedl hlavu, aby se podíval, jestli už dorazil na Florenc. Kdepak, Kobylisy, času dost. Střetl se pohledem se sousedem na vedlejším sedadle, který mu četl přes rameno. Nabídl mu nejvíc znechucený výraz, jakého byl schopen, a vrátil se k novinám.

Dál už to ale tak slavně nevypadalo. Steinhubel byl totálně z formy a taky to podle toho dopadlo. Naprostý propadák, diváci odcházeli ještě před koncem. To by mu až tak nevadilo, kdyby to ovšem neznamenalo, že tím pádem tipoval špatně. Matějka se zamračil a začetl se do komentáře: „Otec Steinhubel tentokrát kázání naprosto nezvládl. Žádný plamenný projev, ale zoufale nudná deklamace. Místy působil, jakoby snad bibli četl poprvé. Ministranti se sice snažili, jak mohli, ale nestačilo to. Mše byla celkově bez koncepce a nápadu. Chyběla jakákoli tvořivá myšlenka a bohužel, i vyšší nasazení. Na tiskové konferenci opat vystoupení své diecéze omlouval nedoléčeným Steinhubelovým nachlazením. S podobným výkonem ale nemá kostel svatého Mikuláše v nejvyšší soutěži co dělat.“

Na domácí soutěž už kašlu, pomyslel si Matějka. Nemá to úroveň. Budu se koukat jen na Evropu. Je to sice celé v latině, ale popravdě, dívat se v přímém přenosu na Vatikán je úplně jiný zážitek než sledovat mši svatou u Ducha na Karlově náměstí. Na Evropu prostě holt ještě pořád nemáme.  

Kam každý rok mizí čtenáři a 7 tisíc inzertních stran? Do e-commerce | MediaGuru

Z té řady článků, které jsem na téma budoucnosti vydavatelů za posledních pár měsíců četl, mě zaujal rozhovor s Jakubem Ungerem z Centrum Holdings „Média chrlí obsah, který nevydělává. Ničí se…“ (Mediaguru.cz, 15. 8. 2012).

V mnoha věcech má Jakub Unger pravdu. Média skutečně bezelstně poskytla lidem zdarma svou nejcennější hodnotu, tedy informace. Její zpětné zpoplatnění je dnes již víceméně iluze. Je to stejné jako s hudbou. Tam to byl podobný proces, jen o něco dříve. Proč taky platit za kompletní CD, když mě zajímají jen čtyři písničky a ty si buď stáhnu za pakatel z iTunes, nebo jinde úplně zadarmo. Nakonec i noviny většina jejich (dnes většinou bývalých) čtenářů četla pouze selektivně.

Je na tom všem ale zajímavá jedna věc. Proč si nikdo nepokládá otázku, za co ti lidé tedy utrácejí peníze, které předtím vydávali za časopisy? Odpověď je přitom jednoduchá – někde jinde.

Volně dostupné informace na webech médií (původně míněné jako podpora prodeje výtisků) to začaly a zkázu následně dokončil Web 2.0 s miliony bloggerů a sociálními sítěmi. Přehlcen informacemi si čtenář, snad s výjimkou knih, nemá potřebu opatřovat další, natožpak za peníze.

To ale stále není odpověď na otázku, kde ty peníze jsou. Porovnáním statistik vyplývá, že je to v oblasti e-commerce. Ta roste mnohem rychlejším tempem, než mizí peníze z médií. Pokud podle monitoringu tištěná média přicházejí ročně o brutto miliardu z inzerce (a digitální jim nahradí maximálně polovinu, opět v brutto cenách), tak objem elektronického obchodování vzrostl meziročně z 33 na 37 miliard korun. A není se čemu divit. Souvisí to jak s generačními změnami v populaci, stejně tak jako s tím, že eshopy dnes často nabízejí pro cílovou skupinu zajímavější obsah než sama média. Recenze, zkušenosti, tipy, návody. Dal jsem si tu práci a spočítal množství textu u popisu jednoho iPhonu na Alze: 5992, tedy 3,3 normostrany. Nechtějte po mě si po jejím přečtení ještě jít koupit časopis o mobilech.

Velké eshopy jsou dnes navíc z hlediska technologií i marketingu podstatně dál než vydavatelé. Pracují prostě se svými uživateli lépe, protože jsou na výsledku své činnosti přímo závislí. Vydavatele vždy živila spíš inzerce než prodej výtisků, u časopisů byl ten poměr více než 75 % obratu z inzerce, takže jejich pozornost byla upřena přeci jen spíše B2B směrem. Takže média skutečně dál chrlí obsah, který jim nic nevydělává, zatímco bývalí čtenáři vesele utrácejí své peníze za zboží, které mnohdy ani nepotřebují. Často jen proto, že argumenty a promyšlený marketing eshopů vystihl pravý okamžik a oslovil neodolatelnou nabídkou – nad kterou by možná za 10 minut nebo v jiné náladě mávli rukou.

Jsem docela zvědav, kdy se média konečně zbaví určité sebestřednosti a rozhlédnou se kolem sebe. Uvidí tam hodně lidí, kteří si u nich sice rádi přečtou článek zadarmo, ale své peníze půjdou utratit třeba na Aukro nebo Mall. Přitom s obsahem a návštěvností, kterou mediální weby mají, se dá udělat opravdu hodně. Je to ale jako všechno hlavně o nápadech.

U projektu BODY IP jsme na to přišli postupným vývojem. Hlavní produkt, software virtuální osobní trenér, je sice sám o sobě poměrně atraktivní téma, ale pokud uživatel zrovna necvičí, mnoho dalšího na stránkách nenašel. To nás donutilo výrazně zapracovat na některých komunitních funkcích, ale především přidat obsah. Od toho už pak je jen krok k tomu zaintegrovat do webu eshop a kruh se uzavřel: obsah generuje návštěvnost, eshop obrat a virtuální trenér pak slouží především jako exkluzivní marketingový nástroj.