Making of „Pokládka podlahy“

„Uděláme video na pokládku podlahy“. „Ne, těch je plný YouTube. A jsou zpravidla hrozný“.

No, je to pravda. Je jich opravdu dost a jsou pořád stejná. Řemeslník v montérkách klečí na kolenou, nejlépe zády ke kameře. Slyšíte zvuky cinkajícího nářadí. Natočené jsou bez osvětlení a nejspíš na mobilní telefon. Přesně to nechceme, takže, jak to udělat jinak a lépe?

Pak David objevil cinematografii. Vlastně je to fotografie, ve které se některý její prvek pohybuje. A nevypadalo to vůbec špatně, takže jsme se to rozhodli vyzkoušet. Najali jsme skutečné podlaháře, nakoupili materiál, domluvili termín a angažovali modelku. 

Podlaháři zřejmě realizovali jednu ze svých nejpodivnějších zakázek. Prostor o velikosti 3x3 metry, který by normálně měli hotový tak za hodinu, jim s natáčením zabral téměř celý den. Nejdříve jsme s nimi prodiskutovali postup práce a různá úskalí, která mohou nastat. Na základě toho jsme finálně upravili scénář, vizážistka upravila modelku a začali jsme natáčet.

Důležitou roli měl operátor fénu. Ale zároveň taky nejlepší výhled, který trochu kompenzoval stísněný prostor, kde se krčil. Nesměl se samozřejmě dostat do záběru.

Zhruba minutové video tedy nakonec znamenalo dva dny práce několika lidí - úprava, střih, psaní a vkládání textů, hudba.

Věříme ale, že konečný výsledek za to stojí. Posuďte sami:

Taky vás trápí svalový Alzheimer?

 

Rozhodl jsem se využít posledních teplejších dní letošního léta a vyrazit na golf. Sezóna je už sice za námi, ale jedna důležitá akcička bude zkraje listopadu.  Výborně obsazený výlet do Španělska. Je třeba potrénovat dokud to jde, jinak by to taky mohlo být drahé.

Golf obecně patří mezi ty věci, které mi jdou lépe verbálně než reálně. Proto, když jsem s kamarádem v sobotu vyrazil do Berouna, jsem vyjel o hodinu dřív. Abych stihnul potrénovat na driving range. Poslední měsíc jsem neměl na golf vůbec čas a je potřeba osvěžit svalovou paměť.

Luxusní časový náskok jsem využil beze zbytku. Posnídal jsem a vyrazil trénovat. Rozhýbal jsem se, vytáhl wedge a soustředěně zahrál dvě krásné rány.

Na drivingu se objevil další hráč. To by nebylo nic zajímavého, kdyby mu nebylo asi 7 a nešli s ním babička s dědou. Přestože je tam asi 30 rohoží, stoupli si hned vedle mne. To jsem uvítal, mnohem lépe jsem pak rozuměl každému jejich slovu.

Rozhodl jsem se to ignorovat a soustředit se na trénink. Vytáhl jsem z bagu šestku železo a udělal cvičnou ránu. Perfektní. Připravoval jsem se odehrát, když kousek kolem mne prolétl balon. Kluk to evidentně trefil špičkou. To bylo jasné, přesto jsem si se zájmem vyslechl babiččin komentář. Založil jsem tedy hůl a poslal míč asi o 60 metrů jinam, než jsem mířil. Oba senioři se na mne zvědavě podívali. Rychle jsem tedy vyndal další míč a poslal ho do stejného místa. To už mně trochu znervóznilo, tee time se blížil. Uklidil jsem tedy šestku a opět sáhl po wedge. Následovaly dvě slušné rány. Byla to předtím jen náhoda, jsem zpátky.

Čas letěl a bylo ještě potřeba vyzkoušet dřeva. Zvolil jsem rovnou driver, nebylo nač čekat. Zabodl jsem týčko kousek před rohož a uhnul před dalším špičkou trefeným míčkem odvedle. Položil jsem míč na tee a snažil se potlačit rostoucí chvění. Driver je těžká hůl, po pauze je třeba se spolehnout na svalovou paměť naplno a ignorovat okolní ruch. Švihl jsem a míč se odkutálel 20 metrů po zemi.

Tehdy jsem pochopil, že chyba není v technice nebo nedostatku tréninku. Moje svalová paměť totiž trpí svalovým Alzheimerem. Nevíte, už jsou na to nějaké prášky?