Liga mistrů

Vagon metra se poměrně rychle zaplňoval, jako každé pondělní ráno. Matějka měl ovšem štěstí, nastupoval na konečné a tam bylo míst k sezení ještě dost.  Z kapsy vytáhl noviny, očima přelétl hlavní zprávy a otočil na poslední stranu. Byl zvědavý, jak to včera dopadlo. Vsadil si na výsledek a peníze by se mu teď před létem opravdu hodily.

Evropská soutěž ho bude zajímat až ve středu, šlo hlavně o včerejší domácí výsledky. Konečně našel titulek „Týn potvrdil roli favorita“. Začínalo to dobře, tady se nespletl. Vyšehrad prakticky neměl šanci.

Monsignore Novotný, který do Týna přestoupil v průběhu zimní přestávky byl  v opravdu vynikající formě. V diskusích na internetu se před časem hodně spekulovalo o přestupní částce, kterou obě strany odmítly zveřejnit. Ale s jistotou se jednalo o rekordní sumu. Nakonec, proč ne. Novotný se jim očividně vyplatil. Má tempo, tah na bránu, dokáže strhnout diváky, prostě opravdová hvězda, na kterou chodit prostě patří k dobrému tónu pražské střední třídy.

Metro začalo brzdit a Matějka zvedl hlavu, aby se podíval, jestli už dorazil na Florenc. Kdepak, Kobylisy, času dost. Střetl se pohledem se sousedem na vedlejším sedadle, který mu četl přes rameno. Nabídl mu nejvíc znechucený výraz, jakého byl schopen, a vrátil se k novinám.

Dál už to ale tak slavně nevypadalo. Steinhubel byl totálně z formy a taky to podle toho dopadlo. Naprostý propadák, diváci odcházeli ještě před koncem. To by mu až tak nevadilo, kdyby to ovšem neznamenalo, že tím pádem tipoval špatně. Matějka se zamračil a začetl se do komentáře: „Otec Steinhubel tentokrát kázání naprosto nezvládl. Žádný plamenný projev, ale zoufale nudná deklamace. Místy působil, jakoby snad bibli četl poprvé. Ministranti se sice snažili, jak mohli, ale nestačilo to. Mše byla celkově bez koncepce a nápadu. Chyběla jakákoli tvořivá myšlenka a bohužel, i vyšší nasazení. Na tiskové konferenci opat vystoupení své diecéze omlouval nedoléčeným Steinhubelovým nachlazením. S podobným výkonem ale nemá kostel svatého Mikuláše v nejvyšší soutěži co dělat.“

Na domácí soutěž už kašlu, pomyslel si Matějka. Nemá to úroveň. Budu se koukat jen na Evropu. Je to sice celé v latině, ale popravdě, dívat se v přímém přenosu na Vatikán je úplně jiný zážitek než sledovat mši svatou u Ducha na Karlově náměstí. Na Evropu prostě holt ještě pořád nemáme.