S Ebolou na Bulovce

Už na Ruzyni jsem se v neděli po příletu z Burkiny Faso tak nějak necítil ve své kůži. Nevěnoval jsem tomu mnoho pozornosti, nějakou tu malárii už jsem přece jen prodělal. Doma jsem si vzal acylpyrin, dal si tři piva a šel spát. Druhý den taky nic moc, ale překonal jsem se a šel do práce. Dělám na magistrátu v oddělení výdeje řidičských průkazů. Je to sice náročná práce, ale baví mě prostě dělat s lidmi.

Když mi ale ani ve středu nebylo nijak skvěle, usoudil jsem, že je čas navštívit svého lékaře. Probrali jsme s doktorem můj aktuální stav, a když jsem mu řekl o své tradiční dvouměsíční dovolené v Africe, poslal mě pro jistotu na infekční oddělení na Bulovku. V čekárně posedávala asi dvacítka lidí, podle oblečení nejspíš cizinci. Česky zde mluvila zřejmě jen sestra, která občas rychle proběhla z jedněch
dveří do druhých. Posadil jsem se tedy na poslední volné místo a čekal.

Zhruba po hodině jsem si udělal selfie. Trochu mě vyděsilo, že se mi spustila krev z nosu, to se mi stává výjimečně. Chytil jsem sestru právě probíhající kolem za ruku a dožadoval se vyšetření. Vytrhla se mi a s hartusením zase odběhla. Ale už za necelých 45 minut jsem konečně přišel na řadu. Poměrně pohledná paní doktorka mě nejdříve požádala o kartu VZP a dlouze něco zkoumala v počítači. Tyhle rituály dobře znám ze své práce – zkontrolovat email, jaké bude počasí, horoskop, co nového v politice. Pak jsme krátce probrali co mi je a paní doktorka mě poslala na výtěr a odběr krve. Ušklíbl jsem se, s odběrem tedy opravdu problém nebude, krvácím dost. Odběry se dělají ráno v 9, kouknu na hodinky, hm, zrovna je 13:50. Nevadí, zastavím se zítra. Požádal jsem tedy jen o kousek gázy, abych zastavil krvácení z nosu a z uší a rozloučil se.

Druhý den jsem odevzdal vzorky a podepsal prohlášení, že pokud jsem infekční a někoho nakazím, můžu za to já. Dostal jsem recept na nějaké prášky, které jsem si vyzvedl v lékárně na vrátnici a odešel domů. Za týden si mám zavolat pro výsledky. Na závěr mi podala mnohokrát okopírovaný, téměř nečitelný text o vhodné dietě. Ta nikdy neuškodí, navíc, stejně už několik dní nemám chuť k jídlu.

Do práce dnes také nepůjdu. Předchozí dva dny jsme na magistrátu měli snad 200 lidí a to tak, aby si teď někdo stěžoval, že ode mne něco chytnul. Teď, když jsem podepsal to prohlášení nebo co to bylo. To zrovna, v pracovním právu se celkem vyznám, zůstanu doma. Navíc mi chvilkami začíná téct krev z nehtů, ještě bych zakrvácel žádosti o řidičáky.

Ani v pátek jsem se ale neprobudil v nejlepší formě. Povlečení celé od krve. Vyrazil jsem tedy znovu na Bulovku. Ještě, že to mám jen tři stanice metrem a kousek tramvají. Doktorka tentokrát už nebyla tak přátelská a vynadala mi, proč chodím mezi lidi, když můžu být bacilonosič. Posadil jsem se tedy znovu na lavičku v čekárně, abych počkal na výsledky testů a omdlel.

ČTK: Hlavní hygienik ČR ve večerním vystoupení konstatoval, že epidemii eboly jsme zvládli výborně. Nepřepokládá se, že by k dosavadním 487 obětem měly přibýt další.